Proč fotím v (M)anuálu

Moderní fotoaparáty dokážou za fotografa udělat většinu práce - dokonale zaostří, proměří a samy se nastaví tak, aby výsledkem byla co nejlepší fotografie. Já zastávám názor, že některé věci je lepší mít vždy pod totální kontrolou.

Nemluvím o automatickém ostření. Dostatečně rychlý a hlavně přesný autofocus je boží dar, zvláště pro člověka obrýleného. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem fotil výhradně Zenitem, Prakticou a dalšími plně manuálními fotoaparáty a dostal se mi do ruky první fotoaparát s automatickým ostřením. Trochu povýšeně jsem ho vyzval na souboj s mými schopnostmi ručního ostření a samozřejmě jsem prohrál na plné čáře. Žádný odpad, jen perfektně ostré fotky. A vzpomínám na to dodnes pokaždé, když fotím s filmovou Yashicou ze šedesátých let nebo s manuálními objektivy na moderním těle.

Jinou věcí je nastavení expozičních hodnot. Uživatelé kompaktních fotoaparátů a fotoaparátů v mobilních telefonech fotí téměř bez výjimek v plně automatickém režimu - veškerá rozhodnutí jsou pouze na fotoaparátu. Mezi zkušenými fotografy je velmi populární režim priority clony. Na fotoaparátech je označován písmenem A jako aperture, česky clona. Znamená fotografovu kontrolu nad clonou, ale rychlost závěrky (a např. u mého fotoaparátu i ISO) se dopočítá automaticky tak, aby výsledkem byla co nejlépe exponovaná fotografie.

Režim priority clony s oblibou využívám na dovolené, při toulkách městem nebo přírodou a také na různých večírcích a podobně. Když chci ale fotit "svůj žánr", vždy přepínám do manuálního režimu (M). Proč?

Vídám to na svých workshopech. Podívám se na něčí displej a říkám: "máš to pod(pře)exponovaný". Jak může téměř dokonalá moderní technika dělat chyby? Nedělá chyby, ale neví, co fotíte, co je vaším záměrem. V případě mých scén expozimetr fotoaparátu často vidí velmi tmavou scénu, ze které vystupuje světlé tělo modelky. Expozimetr chce automaticky opravit/vyřešit tu hroznou nefotitelnou tmu a všechno zesvětlí. Bohužel i s modelkou. V opačném případě stojí modelka před nasvícenou bílou stěnou nebo dokonce v protisvětle před oknem a tentokrát je pro změnu tmavší než pozadí. Expozimetru se rozzářené pozadí nelíbí a fotku ztmaví - opět i s modelkou.

Protože chci mít přesnou kontrolu nad tím, jak světlá či tmavá bude modelčina pleť, exponuji manuálně. Ne, nezdržuje to. Světelné podmínky mých scén se většinou drasticky nemění a už předem vidím v hledáčku, jak moc je fotka světlá nebo tmavá (výhoda elektronických hledáčků). Navíc neustále používám dalšího pomocníka a tím je histogram, který mi totéž ukazuje v jednoduchém grafu. V levém dolním rohu hledáčku zabírá jen malé místo.

Leckdo namítne, že řešením je bodové měření. Moje zkušenost je taková, že i bodové měření si nastavuje hodnoty podle svojí, ne mojí nálady a že také může udělat chybu. Manuál je přesný.

Dalším úskalím priority clony je možnost, že fotoaparát automaticky nastaví příliš dlouhý čas závěrky, fotograf to přehlédne a fotky budou rozmazané.

Na dovolené nebo na večírku chci zachytit celkovou atmosféru scény, ale na mých fotkách je důležitá modelka.
Tak asi tak ... hezký večer :)

• < Ztrácení v Monopoli
• Slabší brácha nebo alternativa? Fujinon XF 60mm/F2.4 R Macro >

Comments: