Žena jako krajina

Nebojte se, navzdory poetickému názvu je dnešní článek striktně faktický a týká se jen a jen fotografování. Fotografování žen, ale myslím, že podle chuti a potřeby je snadno aplikovatelný i na jiné fotografické žánry.

Myšlenka, o kterou se chci dnes podělit, ze mne spontánně vypadla na jednom z posledních workshopů a protože mi nepřišla úplně blbá, byla by asi škoda, aby ji slyšela jen ta malá skupinka lidí.

Přirovnal jsem totiž fotografování aktu, portrétu (a čehokoliv podobného) ke krajinářské fotografii. To možná zdánlivě vypadá jako nesmysl, a taky jsem už zažil mnoho diskuzí, v nichž se zástupci zmíněných oborů nemohli dohodnout, který z nich je náročnější, ale začtěte se a možná mi dáte za pravdu, že tak velký rozdíl mezi nimi není.

Co pro laika znamená krajinářská fotografie? Procházím nebo projíždím krajinou, řeknu si "tady je to hezký", přede mnou pole, louka, osamělý strom, skála, rybník, cesta, les, kopečky a podobně. Zastavím, vyfotím a pokračuji v cestě. A v žaludku mého fotoaparátu leží fantastická krajinářská fotka.

To se samozřejmě může přihodit, máte-li talentu, citu a nebo aspoň štěstí na rozdávání, ale když takový názor řeknete zkušenému krajináři, buď se strašně rozčílí, nebo se vám vysměje. A vysvětlí, že ...

Jde, objeví zajímavé místo, vyfotí si ho, ale dál chodí po okolí a zkoumá, jestli nenajde ještě lepší úhel záběru. A to není všechno. Na totéž místo začne chodit opakovaně a svou krajinu postupně poznává. Vnímá, jak se mu před očima mění v průběhu dne i roku, kdy je krásná, veselá, kdy smutná nebo nezajímavá. A když mu přijde krásná a zajímavá, modlí se ještě za Boží zásah, aby přišly správné mraky, mlha, sluneční paprsky, déšť nebo sníh a jeho fotka byla konečně dokonalá.

Pozn.: možná přeháním, sám krajinu nefotím, ale vycházím z výpovědí fotografů krajinářů - je však možné, že všichni byli lháři a jen se mě snažili od fotografování krajiny odradit.

A co znamená pro laika fotografování aktu?
Možná se budete smát nebo nevěřícně kroutit hlavou, podobně jako většina účastníků zmíněného workshopu, ale moje zkušenosti jsou takové, že řada lidí to bere nějak takhle: 170 centimetrů, 50 kilogramů, prsa číslo 2 - jasná čísla na vstupu = jasná fotka na výstupu. "Tak si stoupni do takovéhle pózy..."

To je strašlivý omyl. Pro mne je každá modelka naprosto unikátní. Vím, že každá má jiné charizma, jinak stojí, jinak pohne rukou, jinak se dívá, dokonce i jinak leží. Vím, že na jedné mě fascinují nohy, na druhé ruce a na další třeba šíje a ramena. Vím, která se mi hodí nebo nehodí pro to a to a vím, že ji nejdřív musím poznat, abych to všechno věděl. Někdy na to mám tři hodiny a jindy deset let, ale pořád poznávám, vnímám, jak přede mnou rozkvétá i vadne a pro svoje fotky si sobecky kradu jen to nejlepší.

A i když už ji dávno znám, stejně nevím, jaká bude, až přijde příště. Přijde v horší nebo lepší náladě (na vině může být škola, práce, přítel, rodina...), změní se její sebevědomí (zestárla, ztloustla, zhubla, někdo jí něco řekl, někdo ji blbě nebo skvěle vyfotil), změní se její fyzická nebo zdravotní kondice (zhubla, ztloustla, opálila se v plavkách nebo bez, má modřinu, má před menstruací nebo menstruovat právě začala...) atd. To všechno a mnohem víc (mimo jiné i ten Boží zásah nebo co to je) má obrovský vliv na jedinečnost výsledku.

Každý je jiný a je nezbytné to tak brát. Nemá cenu nutit k pózování někoho, komu pózy nesluší, nutit k tanci někoho, kdo netančí, žádat atletické kreace po někom, kdo pro ně nemá vlohy nebo nemá atletické tělo, nebo fotit s hudebním nástrojem modelku, která nikdy v ruce žádný hudební nástroj nedržela. Na fotkách se to pozná a působí to trapně.

Na jiném nedávném workshopu jsem dostal (technicky myšlenou) otázku, jak vyfotit hezky záda. Odpověděl jsem "najdi si někoho s hezkými zády".

Říká se, že fotograf je tak dobrý, jak dobrá je jeho nejhorší fotka. Vnímejte každou modelku jako výjimečnou osobnost a hledejte to nejlepší, nic jiného nemá cenu fotit. Věnujte modelkám svoji maximální pozornost, to nejlepší pak automaticky dostanete jako odměnu.

Před několika dny mi jedna modelka řekla, že jsem ji zbavil mnoha komplexů tím, jak jsem ji zobrazoval. Sotva bych toho dosáhl, kdybych ji vnímal jen jako 170/50/2.

• < Slabší brácha nebo alternativa? Fujinon XF 60mm/F2.4 R Macro
• Novinky Fujifilm X-T10, XF 90/2.0 a XF 16/1.4 >

Comments: