Proč jsem přešel od Nikonu k Fuji X?

Možná jste na Facebooku nebo jinde zaregistrovali, že jsem v listopadu prodal veškeré fotozařízení značky Nikon a přešel na bezzrcadlový systém Fuji X. 
Slíbil jsem sepsat v tomto článku důvody, které mne ke změně vedly a podělit se o první dojmy s novým fotoaparátem.
Aby bylo jasno, nechlubím se, není čím, buďme na zemi, je to pořád jen spotřební zboží, smyslem článku je podat informace a třeba někomu pomoci v rozhodování.

Malý čip? Už nikdy!

Nejsme neomylní a já se právě přiznávám k velkému omylu. Vzpomínám si na záříjový workshop, kde se v pauze vedla debata o výhodách bezzrcadlových fotoaparátů. To bezzrcadlový je hrozné slovo, je to překlad anglického mirrorless; tyhle fotoaparáty vypadají jako dálkoměry, ale ani dálkoměry to vlastně nejsou. Jsou to kompaktní fotoaparáty s velkým čipem a výměnnými objektivy (ne vždy, k tomu se dostaneme). V té době jsem měl jedinou zkušenost s fotoaparátem toho typu, před rokem jsem totiž za účelem napsání recenze na pouhých několik hodin měl k dispozici Sony RX1, 24,3megapixelový full frame kompakt s objektivem Zeiss 25mm/f2.0. Fotil fantasticky, ale dát 85 tisíc za něco, co nemá hledáček a možnost výměny objektivů? Nic pro mne. 

V oné debatě se mluvilo o fotoaparátech řady X od společnosti Fujifilm. Znal jsem je jen od vidění a líbila se mi jejich kompaktnost a retro design a ovládání. Řekl jsem ale, že si nedokážu představit, že bych někdy šel zpátky na malý čip (tím myslím velikost APS-C, ne malý čip levných kompaktů). Opakuji, že jsem Fuji X znal velmi povrchně a mýlil jsem se, když jsem si myslel, že by pro mne takový aparát byl cestou zpátky k nižší kvalitě fotografií.

Musí sedět v ruce (průlet historií)

Když jsem si na začátku roku 2004 vybíral svůj první digitální fotoaparát, zaujaly mne přístroje Fujifilm S5500 a S7500. Fuji slibovalo jinou práci s barvami než zbytek světa a já měl chuť si jeden takový pořídit. Všechno se změnilo, když jsem je vzal do ruky. Byly to srandovní, miniaturní plastové kompaktíky a já místo nich koupil Sony DSC-F828. To byl takový kilový kříženec videokamery a zrcadlovky se slušným Zeiss objektivem. Jeho kvalitu bohužel nebyl schopen přenést prťavý čip a tak šel po roce do světa a mne čekalo první seznámení s digitální zrcadlovkou a čipem velikosti APS-C. Ve hře byl Canon 300D a soupeř stejných kvalit Nikon D70 - ten zvítězil díky pocitu v ruce, jiný důvod jsem neměl. Následoval D200 a pak už konečně full frame, fantastický D700. Každý z nich byl krokem vpřed a s D700 přišel obrovský krok.

Na poli zrcadlovek nebyl a zatím není možný krok zpátky k APS-C, jak jednou okusíte full frame, nejde jinak. Na tom trvám dodnes.

Neměl jsem žádný důvod ke změně ani k stížnostem, platforma Nikonu mi pro moje potřeby skvěle vyhovovala a za jistých okolností si dovedu představit hodně dalších let s touhle značkou v ruce. 

Jenže každý nový model byl větší a těžší. Proti Sony, který vážil necelé kilo, jsem teď držel v ruce kilo a třičtvrtě. Při mém focení mne to nijak neomezovalo, ale byl to foťák "jen na focení". Když jsem šel fotit, vzal jsem ho s sebou. Jen blázen by denně nosil 2, 3, 4 kilogramy výbavy pro případ "co kdyby". Stejné to bylo na cestách. První den dovolené jsem měl v tašce Nikon D700, raději 2 objektivy navíc, filmovou Yashicu a videokameru. Do hotelu jsem se vrátil s bolavými zády a fotkami v mobilu! Každý další den jsem část odebral a na konci dovolené jsem měl stejně nejvíc fotek v telefonu. 

Jenže levné kompakty mne neuspokojovaly a kupovat si drahý (v ceně pěkné dovolené) jen tak do kapsy mi přišlo líto.

Náhody mění svět

Tahle náhoda určitě svět nemění, ale rozhodla a udělala to nečekaně a razantně. Pozdní noční hodina, možná jsem zrovna psal nějaký článek nebo připravoval fotografie. Dopitá láhev vína, chystám se jít spát a rozhodnu se ještě smazat maily - hromady spamu, za který si částečně můžu sám. Zaujme mě nějaká fotka a já kliknu na odkaz. Ten mě vede na Scoop.it německého fotografa Thomase Menka, který je velkým fandou Fuji X a na Scoop.it platformě působí jako kurátor všech možných článků o těchto mašinkách. 

Zkrátím to - než jsem šel spát, proklikal jsem asi 20 článků z jeho sbírky a když jsem se ráno vzbudil, věděl jsem, že chci prodat Nikon s veškerým příslušenstvím a pořídit si Fuji X. 

Proč?

Je malý a lehký. Nepohodlně, ale vejde se do kapsy zimní bundy. V tašce ho necítíte, je to opravdu fotoaparát, který můžete mít u sebe pořád, furt a imrvére... Porovnejte tří až pětikilovou výbavu vaší zrcadlovky s jedním kilogramem Fuji X a několika objektivů. 

Je krásně retro - nejen na pohled, clonový kroužek a kolečko s časy vás vtáhnou zpátky do fotoprocesu, jaký býval před 15 nebo 100 lety.
Fotí skvěle. Když jsem viděl tu hromadu parádních fotek, musel jsem se chytit za nos a přiznat si, že ty fotky vůbec nestrádají na kvalitě a ještě navíc mají kouzlo. Nepopsatelné. Já vím, fotku dělá fotograf a ne jeho kamera, ale to není tak úplně pravda. Jsou foťáky, které přesně odvedou svoji práci v odpovídající kvalitě - pro mne to byl třeba Nikon D700. Na druhém břehu jsou přístroje typu Polaroid (nebo Fuji Instax), Holga, Diana a další lomo srandičky s mizernou kvalitou, ale jedinečným kouzlem. No a někde mezi tím, mezi tím pomyslným nebem a zemí, jsou fotoaparáty, které fotí kvalitně a jako bonus poskytnou fotkám to kouzlo. Není možné ho popsat, dá se jen cítit. Něco podobného znají například muzikanti - dva stejně kvalitní nástroje, ale jeden má duši. Ve světě filmových fotoaparátů je pro mne podobným příměrem dvouoká zrcadlovka Yashica. V digitálním fotosvětě je to Fuji X.

Není malých čipů

Kvalita je ohromující. Může za to patentovaný Fujifilm  X-Trans čip, který opět pracuje s obrazem a barvami jinak než jsme zvyklí u ostatních značek, a můžou za to i opravdu skvělé objektivy, které k relativně nové řadě X  Fujifilm stále doplňuje. Fuji fotí skvěle ve špatných světelných podmínkách, ISO 6400 zde neznamená nepoužitelnou fotku, šum, když už se objeví, má příjemně analogový nádech, podání barev je doslova šokující, překvapí vás i dynamický rozsah a tak dále a tak dále. 

Fujifilm chrlí nové a nové objektivy se světelností 1.4, 1.2, úžasnou ostrostí od středu do krajů a výborným přenosem kontrastu a barev.
Za dva a půl měsíce mne ani na okamžik nenapadlo, že bych udělal krok zpátky. Naopak, a to zdůrazňuji, jak skvělý je Nikon D700!

X, ale kterýX?

Zajímaly mne hned 3 přístroje - X100S, X-E1 a X-Pro1. Po dvou týdnech se přidal nově ohlášený X-E2. V kvalitě fotografií se neliší, všechny jsou osazeny snímačem X-Trans kromě X-E2 - ten disponuje novým X-Trans II, ale rozdíl je jen v jeho rychlosti, fotky jsou kvalitativně stejné. 
Za současného krále kompaktů je považován Fuji X100S. Je fantastický - má nejvíc retro design z celé X řady a je nejkompaktnější. Je osazen hybridním EVF/OVF (eletronickým/optickým) hledáčkem a objektivem  s ohniskem 23 mm (s crop faktorem 1,5 je to 35 mm) a světelností F2.0. Je to vážně klenot a myslím, že téměř určitě jednou skončí v mojí kapse jako "ten ještě menší na cesty". Ale občas potřebuji vyměnit objektiv a proto byl protentokrát diskvalifikován. 
Dalším v řadě je tzv. vlajková loď Fujifilmu, typ X-Pro1. I ten má hybridní hledáček, ale umožňuje výměnu objektivů - přesně to, co potřebuji. Bylo jasné, že není jiná volba, ale chtěl jsem mít jistotu. Naštěstí v prodejně Fotoškoda zrovna probíhala promo akce, díky níž jsem si mohl X-Pro1 půjčit na víkend a otestovat.
Třetím kandidátem v řadě byl X-E1. Výměnné objektivy ano, hybridní hledáček ne, pouze elektronický - nebudu přece koukat na displej v tunelu! To jsem si užil se Sony, dnes je jiný standard. Tím byl diskvalifikován.

Protože ale nemám neomezené finance, musel jsem nejdřív prodat Nikon a pak nakoupit Fuji. Nějakou dobu to trvalo a já jsem zatím sledoval nové a nové články o Fuji, shromážděné Thomasem Menkem. A na internetu je velice populární dělat články, videa a recenze typu něco versus něco. Tak jsem se dostal na řadu recenzí X-Pro1 vs. X-E1 a k mému překvapení všude vyhrával X-E1. Porovnal jsem to s mojí zkušeností s testovacím víkendem s X-Pro1 - jediný zásadní rozdíl jsem viděl v hledáčku (OVF/EVF vs. EVF). V tu chvíli mi došlo, o čem mluví ve srovnávacích recenzích, totiž, že po pár hodinách s OVF jsem na X-pro1 začal nevědomky používat EVF, aniž bych si to uvědomil. Elektronický hledáček je velice kvalitní a v podmínkách špatného osvětlení, v kterých se často pohybuji, je navíc výhodou. Scénu totiž zesvětlí a ukáže tak, jak je exponována. Tím dá i okamžitý impuls s úpravě expozičních hodnot.

Aby to nebylo jednoduché, tak v momentě, kdy jsem měl jasno, že X-E1 je pro mne dobrá volba, při které mimochodem ušetřím hezkých pár tisíc, oznámil Fujifilm příchod nového X-E2. Nikon byl prodaný a já čekal na novinku. Opět zaúřadoval internet, tentokrát byly recenze na téma X-E1 vs. X-E2. Papírově je X-E2 samozřejmě lepší, ale nejedná se o revoluci a kvalita fotek je shodná. Nový procesor je pouze rychlejší, nic, co by mne omezovalo. Hybridní ostření se projeví v rychlosti v dobrém osvětlení, ve špatném osvětlení se chová stejně jako starší X-E1. Navíc je u X-E2 wi-fi, na to jsem se těšil, ale není to nezbytnost a dá se obejít wi-fi SD kartou. Ještě pořád ale nebyl důvod nepočkat si na X-E2. 

Ten přišel ve chvíli, kdy se internetová inzerce začala plnit nabídkami prodeje téměř nových X-E1 za poloviční cenu. V tom okamžiku jsem se rozhodl koupit skvělý fotoaparát X-E1 za hubičku a ušetřené peníze raději investovat do objektivů a jiného příslušenství.

Fujimánie

Kolem žádného fotoaparátu jsem nezažil takový humbuk, jaký je teď kolem Fuji. Dříve bych ho asi ani nechápal, teď jsem sám jeho součástí. Fujifilmu se podařilo vyrobit přístroje, ke kterým si vytvoříte vztah. 

Logicky vzato, je to pořád jenom blbá elektronika a optika, ale já po dlouhé době cítím úplně nové nadšení pro fotografování a na nové fotky se pokaždé těším. 

Internet je plný článků "jak jsem přešel z profesionální zrcadlovky na Fuji" a místo obvyklého "Fotky z Toskánska" se denně objevuje "Fotky z Toskánska s Fuji X". 

Samotná délka tohoto článku je toho asi důkazem. Nikdy předtím jsem necítil potřebu (ani nebyl zájem) svěřovat se, jak moc lepší je můj nový Nikon, Fuji je radost.

Je to fenomén, samozřejmě ale ...

Ne pro každého

Kde Fuji selhává? Technicky jsem narazil na jediný nedostatek, který se na internetu řeší - rychlost ostření. K tomu chci říct, že ostření je přesné a rychlé. Opravdu rychlé a neomezující. Ne ale tak rychlé, jako u profesionální zrcadlovky s hodně kvalitním objektivem. Z toho důvodu se asi nehodí pro focení letících ptáků, gepardů při lovu nebo závodů F1. Při běžném focení ale nenarazíte na problém. 

Na velikosti záleží

Malá velikost a hmotnost je velkou výhodou Fuji. Jak jsem však zjistil, je i jeho nevýhodou. Je to k neuvěření, ale několik fotografů mi řeklo, že s tak malým přístrojem by nemohli klientovi dát fakturu. Jiní řekli, že s "tímhle" nemůžou na modelky, že by se jim smály. 

Je to strašné, když si pomyslíte, že klient neplatí za fotku, ale za dojem - velká zrcadlovka s velkým objektivem (a ideálně sluneční clonou, i když prší) a fůra stojanů se světly.

Tohle mě naštěstí vůbec netrápí a říkám si, že jako umělecký fotograf můžu fotit třeba krabičkou od sirek, když mi to bude vyhovovat. 

Ale upřímně je mi vás líto, kolegové .... 

Leica pro chudé

Ale prdlajs, miláčkové. Je to ale další názor, na který jsem narazil. Leica dělá úžasné fotoaparáty i objektivy, ale kdybych viděl přidanou hodnotu, odpovídající ceně, pořídil bych si ji. Kdo mne zná, ví, že když si něco zamanu, nezastavím se a prosadím si to. Ale jak jsem psal, do Fuji se zamilujete, a pak mě zatím nikdo nepřesvědčil, že by Leica byla 8x lepší než Fuji. Když to dokáže, možná zaplatím 8x tolik a budu fotit Leicou. 

Než se tak ale stane, budu popravdě tvrdit, že jsem nekupoval z nouze, ale pečlivě a dlouho jsem si vybíral. 
A argument, že na Leicu nemám, ale než "Leicu pro chudé", budu raději fotit nepovedeným Canonem 5D Mark II, je pro mne jen hloupá snobárna.

Objektivy

Řada X je relativně nová a Fuji ji vydatně zásobí kvalitními objektivy. Ty levnější nesou označení XC, ty lepší mají v názvu XF. Já jsem si pořídil FX 14mm/F2.0 pro extrémně široké záběry a XF 23mm/F1.4 jako svůj hlavní objektiv. V plánu mám ještě portrétní XF 56/F1.2, který přijde na pulty koncem zimy. Mimo značku Fujinon můžete s pomocí adaptéru využít prakticky jakékoliv další objektivy (v manuálním režimu, pochopitelně). Já jsem si, trochu pro srandu, pořídil dva objektivy CCTV (objektivy pro bezpečnostní kamery), které poskytují zajímavý lomoefekt. Cena jednoho takového objektivu je směšných 500 korun.

Příliš brzy na recenzi

Zatím bylo moc málo času, abych Fuji X opravdu pořádně otestoval na tom, co běžně fotím, tedy aktech. Nedostal jsem se ani moc k focení venku během dne, většina mých fotek je z noční doby. Z toho důvodu se nechci pouštět do detailního hodnocení toho a toho, už tak jsem toho napsal spoustu a to šlo jen o dojmy. 

Několik fotografií zde přikládám, časem uvidíte víc, jak to fotí a třeba i napíšu nové postřehy nebo recenze jednotlivých objektivů atd.

Nejlepší? Asi ne

Netvrdím, že je to nejlepší fotoaparát na světě, ale je sakra dobrý a já z něj mám radost. Jestli o něm přemýšlíte, vyzkoušejte a uvidíte sami.

Fotoaparáty Fujifilm můžete nakoupit např. v obchodech FotoŠkoda nebo Fujifoto.cz.

Author: Jiri RuzekWebsite: http://www.jiriruzek.net

Czech uglamour nude art photographer, 2014-2021 an official Fujifilm X-Photographer. Published worldwide, one of the few Czech photographers published by Taschen (and others).
Born Aug 29 1967 in Litomerice, living in Prague.
Books • Gallery • Workshops • Prints • Private shooting • Events

---

Find even more photos (with commented process) on my Patreon.

Become a Patron!

Or if you just want to donate me.

CRYPTO DONATIONS are also appreciated

Thank you for your kind support.

• < 35mm zima v Praze
• Bylo, nebylo (2013), bude, nebude (2014) >

Comments: